Jáma

Kolem malebné ukrajinské farmy se nerozléhají polnosti, ale velké sídliště. Na Natašin pozemek na periferii Kyjeva, jenž rok po roce panely zatlačují hlouběji do jámy, shlížejí zlověstné jeřáby. Hrdá majitelka brání nejen desítky akrů půdy, ale také tradiční hodnoty rodiny, víry a vlastnictví. Z ptačí perspektivy pohledu na snímaný prostor ostře vystupuje kontrast vesnice a města. Svérázný model rodinného podniku je vykreslený ve čtyřleté kronice z pohledu hosta z ciziny, který nijak nenarušuje způsob života, jenž rodina žije po generace.

DETAIL:
Ta jáma, to je metafora lidskosti. Všichni jsou v téhle jámě. Každý bojuje s každým. Existují lidská prasata, která žijí jako prasata – přejídají se k prasknutí a zpíjí se do němoty. Vedou nemravný život. Toto je svět, ve kterém cítím dokonalé štěstí. A slovem “dokonalé štěstí” nemyslím štěstí z hlediska materiálních věcí, ale v duchovním smyslu.