Loosova Bedna

Müllerova vila, 1929. Princip prostorového strukturování Müllerovy vily, tzv. raumplan, spočívá v odstupňování výšek jednotlivých místností podle jejich funkce i symbolického významu, tak rakouský architekt Adolf Loos chápal ekonomičnost, účelnost a zároveň estetiku obytného prostoru. Unikátní řešení jsou však vždy syntézou obratů a novostí v myšlení, proto je filmování vily vlastně prořezáváním jednotlivých zásadních oblastí tehdejšího vědeckého a sociálního paradigmatu. Tato komorní reportáž se celá odehrává pouze v interiéru a téměř výhradně v detailech. Vilu stavíme na základě myšlenek: film odráží specifické objevy v matematice, filmu a sociální roli médií. Je jakousi archeologií myšlení konce 20. let 20. století.