František svého druhu

Bývalý úředník František Krause se již třicet let věnuje ornitologii. Ochraňuje a zkoumá ptáky, vyrábí pro ně budky a snaží se jim být co nejblíž. Ptactvo eviduje s matematickou přesností, záznamy archivuje a důsledně třídí všechny informace, které získá. Gogolův dokumentární portrét ukazuje, jak v sobě Krause propojuje lásku k přírodě s pozitivistickou úctou k faktům a logickému myšlení. Tuto pozoruhodnou symbiózu dotváří a jemně ironizuje mluvený komentář, který svým záměrně přehnaným důrazem na drobná fakta podvrací konvenční popisné výklady, na jaké jsme zvyklí z tradičních dokumentů o přírodě.

DETAIL:
„Tady vidíš, že z naší strany je ukončená nejmladší větev rodu Krausů.“ „A co po tobě zůstane?“ „Spousta ptačích budek.“