Starověrci

Titul snímku označuje příslušníky staré křesťanské sekty, kteří byli pro své přesvědčení donuceni opustit domovské Rusko. Rozešli se do mnoha zemí a část z nich osídlila v sedmnáctém století i oblast Dunajské delty v Rumunsku. Potomky těchto emigrantů po dobu pěti let navštěvovala režisérka snímku, Jana Ševčíková. Výsledkem tohoto úsilí je v české kinematografii výjimečný časosběrný dokument, který je nejen portrétem svérázné komunity, ale také meditativní úvahou poukazující na to, co moderní společnost již ztratila. Ve filmu se střídají promluvy obyvatel a výjevy z jejich každodenního života, prostoupeného náboženskými obřady, s uhrančivými pohledy na krajinu delty. Naladění snímku určuje černobílá kamera, jež se ve své hloubavé pomalosti přímo vpíjí do tváří postav, do kůry stromů i hladiny vody a vytváří tak obraz až mystického řádu panujícího nad tímto společenstvím. Plynutí času tu není znakem změny, nýbrž trvání, kdy narození i smrt jsou součástí obnovujícího se řádu předávaného ve zvycích a víře v pozoruhodně zachovalé podobě již po několik staletí.