Jana Ševčíková
Výpis filmů autora
Gyumri
Jana Ševčíková / Česká republika / 2008 / 68 min. 0 sec.
7. prosince l988 zahynuly v arménském městě Gyumri na následky zemětřesení tisíce lidí, z nichž byla více než třetina dětí - truchlící rodiče na to reagovali tím, že začali dávat nově narozeným dětem jména po zemřelých sourozencích, což pak u řady z nich vedlo k problémům s identifikací a dodnes mnozí věří, že duše bratra nebo sestry žije s nimi či přímo v nich, jak ukazuje dokument o životě po katastrofě, který režisérka natáčela v průběhu tří let.
Opři žebřík o nebe
Jana Ševčíková / Česká republika / 2014 / 100 min. 0 sec.
Otázka, zda může být víra odpovědí na utrpení sociálně vyloučených, rezonuje v portrétu katolického kněze Mariána Kuffy, který u vesnice Žakovce ve slovenských Tatrách vede faru poskytující azyl propuštěným vězňům, alkoholikům, narkomanům a dalším potřebným. Během pětiletého natáčení se autorce podařilo zachytit vývoj vztahů kněze a obyvatel jeho fary, které o sobě nechává volně vyprávět a jež poctivě sleduje v jejich individuálních osudech.. Snímek zachycuje heroismus Kuffovy víry a zároveň nechává zaznít mnohohlasé svědectví o bídě a zmaru, které zaznívá z úst jeho svěřenců.DETAIL:A teď si odpověď: Co děláš ty? Co děláš ty tady, v nemocnici duší. Když ty odmítáš Ježíšovu cestu, pravdu a život, já se tě ptám, k čemu jsi tu? Jdi pryč. Podívej se, kolik máme lidí – pořád víc.
Starověrci
Jana Ševčíková / Česká republika / 2001 / 47 min. 0 sec.
Titul snímku označuje příslušníky staré křesťanské sekty, kteří byli pro své přesvědčení donuceni opustit domovské Rusko. Rozešli se do mnoha zemí a část z nich osídlila v sedmnáctém století i oblast Dunajské delty v Rumunsku. Potomky těchto emigrantů po dobu pěti let navštěvovala režisérka snímku, Jana Ševčíková. Výsledkem tohoto úsilí je v české kinematografii výjimečný časosběrný dokument, který je nejen portrétem svérázné komunity, ale také meditativní úvahou poukazující na to, co moderní společnost již ztratila. Ve filmu se střídají promluvy obyvatel a výjevy z jejich každodenního života, prostoupeného náboženskými obřady, s uhrančivými pohledy na krajinu delty. Naladění snímku určuje černobílá kamera, jež se ve své hloubavé pomalosti přímo vpíjí do tváří postav, do kůry stromů i hladiny vody a vytváří tak obraz až mystického řádu panujícího nad tímto společenstvím. Plynutí času tu není znakem změny, nýbrž trvání, kdy narození i smrt jsou součástí obnovujícího se řádu předávaného ve zvycích a víře v pozoruhodně zachovalé podobě již po několik staletí.