Samopal nebo psací stroj?

Osamělý muž vysílá na vlnách pirátského rádia pořad určený jedinému posluchači. Hledá lásku, která beze stop zmizela. Pocit ztráty se postupně rozšiřuje skrze obrazy města, mizející budovy a společenské struktury. Vztek roste, hrozí výbuch. Ambientní souboj recitace a statických obrazů krystalizuje v radikální meditaci, ve které se intimita rozkládá na společenské prvočinitele. Koláž špatného svědomí jednoho Američana i celé Ameriky zakresluje topografii paměti místa a vztahu. Wilkerson rafinovaně míchá fakta s fikcí a intimní autobiografické detaily s bombastickou nadsázkou v žánru, který sám nazývá „punk-agit-noir“.

DETAIL:
Sedím v obýváku, sleduju televizi, abych se uklidnil… Vyjdeš z ložnice s knihou, co máš ode mě… Čteš nahlas: „Zaujmout teoretické stanovisko implikuje převést ho do praxe.” A pak řekneš: „Jdi do hajzlu!” a práskneš dveřma.