Nebe

Sedm let pracoval Tomáš Etzler jako zahraniční zpravodaj v Číně. Poznal zemi, která se obdivuhodně rychlým tempem rozvíjí, nechal se strhnout její energií a na chvíli uvěřil, že by modernita mohla přinést i politické změny. Zanedlouho mu došlo, že řada lidí bude dál tvrdě postihována a režim bude stále udržovat většinu národa v nesvobodě a nevědomí. Aniž by tuto tvář dnešní Číny opomíjel, rozhodl se Etzler ve svém osobně laděném dokumentu vyprávět příběh naděje. Na příkladu sirotčince pro handicapované děti ukazuje, že odpovědí na kolektivistickou brutalitu a bezohlednost může být vzájemná pomoc, tolerance a empatie.


„Já komunisty nemám rád, já považuju komunisty všude na světě za zločince.“ (Tomáš Etzler)