Jan Macola
Výpis filmů autora
Nebe
Tomáš Etzler, Adéla Špaljová / Česká republika / 2021 / 71 min. 0 sec.
Sedm let pracoval Tomáš Etzler jako zahraniční zpravodaj v Číně. Poznal zemi, která se obdivuhodně rychlým tempem rozvíjí, nechal se strhnout její energií a na chvíli uvěřil, že by modernita mohla přinést i politické změny. Zanedlouho mu došlo, že řada lidí bude dál tvrdě postihována a režim bude stále udržovat většinu národa v nesvobodě a nevědomí. Aniž by tuto tvář dnešní Číny opomíjel, rozhodl se Etzler ve svém osobně laděném dokumentu vyprávět příběh naděje. Na příkladu sirotčince pro handicapované děti ukazuje, že odpovědí na kolektivistickou brutalitu a bezohlednost může být vzájemná pomoc, tolerance a empatie. „Já komunisty nemám rád, já považuju komunisty všude na světě za zločince.“ (Tomáš Etzler)
Normální autistický film
Miroslav Janek / Česká republika / 2016 / 90 min. 0 sec.
Děti trpící autismem netrpí nevyléčitelnou chorobou. Trpí tím, že jsou neurodiverzní a svět je zařízen pro ty neurotypické. To je teze, s níž se Miroslav Janek pouští do série živých setkání s několika dětmi a dospívajícími diagnostikovanými Aspergerovým syndromem. Nechává je bezprostředně formulovat jejich vztah ke světu, k sobě samým a také k tomu, co je odlišuje od „normálu“. Zjišťujeme, že nás zavádí mezi zábavné nebo fascinující osobnosti, které často trpí tím, že jsou označeny jako „hendikepované“. Návštěva mezi autisty rozrývá zdánlivě pevné hranice jinakosti a normality. „Budeme si teď povídat o Aspergerovu syndromu. Co Aspergerův syndrom vlastně umí. Ten normální Aspergerův syndrom, co mám já, ten lehkej, si dokáže najít kamarády. Ale ten těžší ne. Nemá kamarády.“
Skokan
Petr Václav / Francie, Česká republika / 2017 / 93 min. 0 sec.
Petr Václav charakterizuje svůj film Skokan jako dokument s rysy pohádky. Fikční příběh o romském recidivistovi, který se vypraví hledat kariérní příležitosti na filmový festival v Cannes, je totiž natočený s důrazem na autenticitu. Do hlavní role obsadil Václav skutečného trestance Julia Oračka, kterého filmaři dostali z vězení na podmínku krátce před začátkem natáčení. Film natáčeli jen s hrubým scénářem, který se piloval přímo na place. Scény z Cannes vznikaly přímo v bezprostřední atmosféře festivalu. K pohádce se vrací závěr příběhu připomínající vysvobození zakleté princezny.„Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny.“ P. Václav
Realizováno za podpory:
