Naproti sobě

Režisérka společně se svým otcem berou do ruky kameru a vzájemně se natáčejí během rozhovorů o schizofrenii, vlastní minulosti či osobním pojetí štěstí. Film je osobní výpovědí dvou lidí, ovlivněných či poznamenaných duševní poruchou – otce, který s ní musí žít, a dcery, jež musela vyrůstat s nemocným a často nepřítomným otcem. Při natáčení se snaží o pochopení toho druhého a zároveň odhalují svá vnitřní traumata. Jedním z vedlejších témat je, jaké to je, léčit se s duševní poruchou v Rumunsku, neboť otec vyjadřuje frustraci ze způsobu, jakým je na něj a na jeho stav nahlíženo místním zdravotnictvím.

Zdravice režisérky Andry Tarara: