Když jsme šikanovali

Tísnivé vzpomínky ze školního kolektivu jsou často spojeny se zkušenostmi s šikanou. Podvědomý mocenský akt se v hravé, přesto závažné miniatuře Jaye Rosenblatta stává objektem hlubinného zkoumání pocitů viny a zodpovědnosti. Autor se vrací po padesáti letech na svou základní školu v Brooklynu, ke svým spolužákům i třídní učitelce, aby diagnostikoval kořeny vlastních sklonů k šikanování. Instruktážní školní filmy, animované koláže i konfrontace s ostatními spoluviníky mu pomáhají rozplést předivo viny, hněvu a frustrace. Racionalizace a psychoanalytická rekonstrukce jako cesta ke křehkému dokumentárnímu vykoupení.


„Ano, je to moment šikany v našem kolektivním vědomí současnosti. Natáčení tohoto filmu, které trvalo téměř čtyři roky, se protáhlo téměř přes celou délku noční můry v podobě Trumpovy administrativy.“ (Jay Rosenblatt)