K oblakům vzhlížíme

Melancholicky laděný portrét milovníka tuningové subkultury, který, pokud právě nesedí za volantem svého DIY vytuněného, postupně se rozpadajícího vozu, klopýtá životem odnikud nikam. Film sleduje pustou krajinu vztahů, jež hlavního hrdinu obklopuje, a dává ji do souvislosti s pustotou severních Čech, ve kterých se jeho příběh odehrává. Obě prázdnoty přitom dokáže alespoň na několik okamžiků zaplnit řev motoru – a není divu, že pro Ráďu tyto zvuky představují rajskou hudbu. Vyhraněněně observační forma snímku nezabraňuje režisérovi promlouvat jazykem plným metafor, které provokují diváky k zamyšlení právě tam, kde by to nejméně čekali: na parkovišti uprostřed burácejícího tuningového srazu.

DETAIL:
„Já nespím ve stanu nikdy. Protože na tuning srazu, když spíš ve stanu, tak ti to ráno zbouraj. Když jsem byl v tom klubu, tak mi zbořili stan a nacpali mi brambůrky do vejfuku. To mě nasralo docela.“