Vít Klusák
Výpis filmů autora
Český mír
Vít Klusák, Filip Remunda / Česká republika / 2010 / 89 min. 0 sec.
1 radar 2 mír krajině 3 Amerika v Česku 4 brdští venkované se bouří 5 lesy jako cíl politického marketingu 6 vojenská policie mění relevanci daného prostoru 7 mediální válka mezi politiky a angažovanými občany 8 diskurzivní zbraně protivníků se sofistikují a zvyšují hlas 9 globální téma světových pacifistů se zhmotňuje v české kotlině 10 Bushe střídá Obama a ostnatý drát musí z kola ven Armáda obsazuje kótu a rezervuje ji pro americký radar, o který politici usilují, ale proti němuž se část společnosti bouří, zatímco místní obyvatelé hledají různé cesty, jak ubránit svůj životní prostor.
Český sen
Vít Klusák, Filip Remunda / Česká republika / 2004 / 87 min. 0 sec.
Tvůrci dokumentu vzbudili mimořádný zájem veřejnosti již při samotné realizaci průzkumu aspektů české konzumní společnosti. Když 31. května 2003 otevřeli před nedočkavými tisícovkami zákazníků na zelené louce fiktivní hypermarket Český sen, který ovšem tvořilo pouze namalované průčelí, rozpoutali tím ostrou diskusi mezi novináři i politiky. Jejich originální film pak metodou postupného seznamování se všemi etapami reklamních kampaní nahlíží fenomén doby, jímž je trávení volného času celých rodin nakupováním ve velkých obchodech.
Český žurnál: Děti státu
Ivana Pauerová Miloševič / Česká republika / 2017 / 57 min. 0 sec.
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. „Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová