CENTRUM DOKUMENTÁRNÍHO FILMU

logo MFDF Ji.hlavalogo DOK.REVUElogo Inspirační fórum

cs

Jiří Knapík

Profese: pedagog, historik, spisovatel

Země: Česko

Doc. PhDr. Jiří Knapík Ph.D. (* 21. března 1975 Opava) je český historik specializující se na historii kultury v 50. letech 20. století. Je autorem několika monografií a mnoha článků ve vědeckých periodikách. Od roku 2006 je členem zastupitelstva města Opavy za ČSSD, v říjnu 2010 byl na kandidátce stejné strany znovuzvolen. Vystudoval Mendelovo gymnázium v Opavě a historii s rozšířenou výukou jazyků na Slezské univerzitě tamtéž. Po absolvování povinné vojenské služby se stal externím doktorandem na Filozoficko-přírodovědecké fakultě SU. V září 2002 byl jmenován tajemníkem Ústavu historie a muzeologie FPF SU (od r. 2009 Ústavu historických věd). Od února 2008 je pak vedoucím tohoto ústavu. Jeho manželkou je historička a archivářka Jaromíra Knapíková. Externě působí také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
 

Publikace autora

V zajetí moci

V zajetí moci

Jiří Knapík
2006 / 399 stran

Kniha o poúnorové kulturní politice opavského historika Jiřího Knapíka, autora životopisu ideologa Gustava Bareše a slovníku Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953. Autor v publikaci líčí proměny ovládání české kultury komunistickým režimem až do roku 1956. Soustřeďuje se především na proces vzniku a výměn garnitur kulturních šéfů, zásadní ideové revize dlouhodobě ovlivňující jejich taktiku a strategii v kultuře (1949, 1952, 1956) a postupné úpravy celého systému kulturní politiky. Pomocí těchto kritérií autor vymezuje i dílčí etapy let 1948–1956. První tři „budovatelská léta“ zrodila systém, jehož základní podoba už zůstala zachována, i když v něm byly zakódovány časté poruchy nebo krize dané byrokratickým a mocenským ovládáním kulturní sféry. Pro období let 1951–1952 podrobně mapuje změny ve vedení kultury související s pádem Slánského a přípravou dalších politických procesů a označuje tuto dobu, v polemice s některými interpretacemi, jako „podivné ‚tání’ ve stínu šibenic“. Poslední, třetí etapu, autor vymezuje lety 1953–1956 a analyzuje v ní změny v roce 1953, kořeny a projevy tzv. Nového kursu v kulturní politice, pomalý proces „destalinizace“ až na samý práh formování moderní masové kultury. S pomocí archivního výzkumu a na základě nových pramenů nabízí nové pohledy na zažité interpretace významných událostí v kultuře, rozkrývá určitou anonymitu systému. Pokouší se také objasnit pozadí různých kampaní, např. přípravy Štollova útoku na Františka Halase (1949), politické manipulace s úmrtím Konstantina Biebla či s vydáváním díla Petra Bezruče (1951–1952) a odstranění Oldřicha Macháčka z funkce šéfa státního filmu (1954). [databazeknih.cz]

Realizováno za podpory:

Spolufinancováno EU
MPO
Ministerstvo kultury
Jihlava
Státní fond kinematografie
Kraj Vysočina
Dále spolupracujeme