Hans Belting

Německý historik a teoretik středověkého, renesančního a také moderního umění, který se zabývá i teorií obrazu.
Narodil se v Andernachu v Německu, studoval na univerzitách v Mainz a Římě a doktorský titul z dějin umění získal na Univerzitě Johannese Gutenberga. Následně dostal stipendijní pobyt ve výzkumném institutu Dumbarton Oaks (Harvardova univerzita), Washington, D.C..
Vyučoval jako profesor na Hamburské univerzitě v roce 1966. V roce 1969 byl jmenován předsedou ústavu dějin umění na Univerzitě Heidelberg a mezi lety 1980 a 1992 působil jako profesor na Mnichovské univerzitě. V roce 1988 navštěvoval také Columbia University. Roku 1992 se stal spoluzakladatelem Akademie umění a designu na Staatliche Hochschule für Gestaltung Karlsruhe, kde následně vznikl Institut dějin umění a teorie médií. V roce 2003 zastával funkci předsedy v College de France v Paříži, kde přednášel o historii dívání se. Dále vyučoval jako externista na Severozápadní univerzitě a na Ecole des Hautes Etudes v Paříži.
Mezi lety 2004 a 2007 vedl Belting Internationalen Forschungszentrums Kulturwissenschaften (Mezinárodní výzkumné centrum pro kulturní studia) ve Vídni.
Je členem několika mezinárodních institucí včetně Heidelberg Academy of Sciences and Humanities, Wissenschaftskolleg v Berlíně, American Philosophical Society, Medieval Academy of America, Academia Europea, Ateneo v Benátkách. Je také čestným členem Zentrum für Literatur- und Kulturforschung Berlin (od roku 2006), dále členem Order pour le Mérite of Arts and Sciences a také členem správní rady Museum Moderner Kunst (MUMOK) ve Vídni. V roce 1992 byl Belting uznán jako externí čestný člen American Academy of Arts and Sciences. V roce 2003 získal čestný titul Litterarum doctor od Londýnské univerzity. Roku 2015 získal prestižní Balzanovu cenu za mimořádný přínos ve studiu vizuálních a funkčních aspektů obrazu v západním světě, za originální přístup k interpretaci děl na křižovatkách kultur a období, a nakonec za přínos v oblasti studia uměleckých jazyků a jejich dopadu na současnou uměleckou tvorbu.
Svoji první knihu publikoval v roce 1962 (Die Basilica dei Ss. Martiri in Cimitile) a od té doby vyšlo jeho dalších více než 30 titulů. Jeho publikace věnující se umění od raného středověku do současnosti, antropologii a teorii obrazu, jsou uznávány mimo vědecké kruhy také laickou veřejností, proto se dočkaly i překladů do dalších jazyků. Zdroj: wikipedia.org