Jaroslav Průcha se narodil 24. dubna 1898 v Plzni v dělnické rodině. V Plzni se vyučil natěračem a lakýrníkem, a je i zručným kreslířem. V učňovských létech je okouzlen divadlem a zdarma statuje v Plzeňském divadle. Po vypuknutí První světové války v roce 1914 je zaměstnán v Plzeňské škodovce ve zbrojní výrobě. Zde také působí ochotnický divadelní spolek, jehož členem se Průcha stává. V roce 1917 je plnoletý a musí narukovat do armády. Válku bez úhony přežije, ale při jednom z přesunů mu auto rozdrtí kotník. Vznik samostatné Československé republiky tak prožívá v rakouském lazaretu ve Villachu. Jedním vojákem, původem z Prahy, se na zádech nechává odnést na nádraží, a vrací se domů. V Plzni navazuje na svoji ochotnickou činnost, ale záhy je opět povolán, navzdory ještě nedoléčenému úrazu, tentokrát již do nově vzniklé československé armády. Ihned po propuštění z vojenské služby, v roce 1920, si jde za svým cílem, a stává se členem divadelní společnosti J.O.Martina. Angažmá bylo krátce přerušeno snahou o založení vlastní společnosti. V roce 1924 začíná Jaroslav Průcha působit v Kladenském divadle. Po čtyřech odehraných sezónách se neúspěšně zkouší prosadit v Praze. Následující léta jsou charakterizována krátkými působeními v různých divadlech , Východočeské divadlo, krátce konečně i v Praze v Osvobozeném divadlu, po boku V+W, dvě sezóny (1929,1930) v Olomouckém divadle a krátce i v Národním divadle v Brně. V této době točí i svůj první film Jménem jeho veličenstva (r. Antonín Vojtěchovský, 1928) kde hraje hlavní roli vojáka Kudrny. V roce 1931 se dočkal, od ředitele Hilara, vysněné nabídky z Národního divadla. Až do roku 1936 je hlavně obsazován do epizodních rolí. Od tohoto roku se začíná prosazovat především v rolích venkovských a dělnických hrdinů. V roce 1937 obdržel státní cenu za ztvárnění Borise Godunova, a finanční odměnu za tuto cenu věnoval na nákup zbraní v boji proti fašismu.V roce 1944, kdy z příkazu nacistických okupantů byla všechna česká divadla zavřena, vystupoval s pásmem monologů, Hrdinové okamžiku, ze života významných českých herců 19.století. Po skončení války je jmenován, společně s Jindřichem Honzlem a Karlem Dostálem, do kolektivního vedení Národního divadla. V letech 1946-1953 je členem vedení činohry ND, nejprve jako náměstek, později jako ředitel. Od roku 1953 působí jako hlavní režisér činohry. Kvůli zdravotním potížím zanechává v roce 1958 své divadelní činnosti. Jeho divadelní činnost byla hlavně v poválečném období, velmi pestrá a bohaté, ať již v úloze herce či režiséra. To dokládá udělení dalších Státních cen v roce 1949 a 1951, a Ceny země české v roce 1948. Souběžně s divadelní činností natáčel, po celou svou kariéru, i filmy a pracoval v rozhlase a televizi. Kromě již zmiňovaného jeho prvního filmu z roku 1928, hrával v počátcích ve filmech malé role, blázna ve filmu Dobrý voják Švejk (r. Marti Frič, 1931), detektiva ve filmové podobě hry V+W Peníze nebo život (r. Jindřich Honzl, 1932) a několik dalších filmech s V+W. Významnější příležitost dostal až v roce 1937 ve filmu Hlídač č.47 (r.Josef Rovenský, Jan Sviták, 1937) v roli traťového hlídače Františka Doušy. Některé role vytvořil v dnes již klasických a divácky úspěšných filmech z třicátých a čtyřicátých let např. Bílá nemoc (r. Hugo Haas,1937) doktor Martin, Škola základ života (r. Martin Frič, 1938) Jindřich Benetka, Cech panen Kutnohorských (r. Otakar Vávra, 1938) havíř Jakub, Cesta do hlubin študákovy duše (r. Martin Frič, 1939) profesor Rabiška, Valentin Dobrotivý (r. Martin Frič, 1942) zřízenec Biebra. V poválečných letech hrál hlavně v politicky angažovaných filmech, Lavina (r. Miroslav Cíkán, 1946), Krakatit (r. Otakar Vávra, 1948), Němá barikáda (r. Otakar Vávra , 1949), Rudá záře nad Kladnem (r. Vladimír Vlček, 1956) Občan Brych (r. Otakar Vávra, 1958) a další. Za svoji politickou činnost, byl přesvědčeným komunistou a neúnavným propagátorem socialismu, byl vyznamenán Řádem Vítězného Února (1949), Řádem práce (1958) a Řádem republiky (1961). V roce 1953 mu byl udělen, nejenom za uměleckou činnost, titul Národní umělec. I když divadelní činnost ukončil v roce 1958 u filmu působil dál. Svou poslední roli, Mikeše, si zahrál v historickém dramatu Spanilá jízda (r. Oldřich Daněk, 1963). Premiéry tohoto filmu se však již Jaroslav Průcha nedočkal, při předávání květin na filmové přehlídce, v kině Světozor, uspořádané ku příležitosti jeho 65. narozenin, ho postihuje srdeční infarkt a 25. dubna 1963 umírá.
[fdb.cz]
[fdb.cz]
