Zastávka

Kolektivní paměť jednoho národa se kumuluje na autobusové zastávce v Rijece. Chorvati bezúčelně čekají na pomyslného Godota a proud času znázorňuje jenom počet ubývajících cigaret v krabičkách společně s odjezdy autobusů. V Rijece se jako na křižovatce potkávají životy místní komunity a projíždějících turistů.

Režisér vstupuje do černobílé reality Chorvatska s neviditelností objektivního pozorovatele. Záběry snímaného prostoru ukazují čekání lidí na autobus, jež přechází do metafory nekonečného čekání Chorvatů na změnu.