Zápisník

Skrytá i viditelně přítomná kamera zaznamenávala terapie, které v psychiatrické léčebně v Ohiu vedl Jeffrey Paull v roce 1967. Jeho pacienti se také fotografovali a filmovali navzájem. Tyto záznamy komentuje o téměř padesát let později jedna z nich, autistka Donna. Zachycuje tak své vzdálené já a fragmenty tehdejšího vnímání obrazů sebe i jiných.

DETAIL:
Habitus terapeutického prostoru vybízí k rozlišování identit: sebe teď a v minulosti, své osobnosti a hranic ostatních rezidentů ústavu.