Tresčí játra a karamely

Otevřeným rozbitým oknem vstupujeme do chátrající internátní školy – skvrny na sněhobíle čisté krajině. Do obrazově vytříbených záběrů rozpadu zaznívají vzpomínky již dospělých dětí, které sem přicházely jako sedmileté. Někteří by nejraději zapomněli, co jiní z nich vnímají jako nejbáječnější čas svého života.

Děti, které nejsou vidět. Chichotání dětských hlásků se nese vybydleným pokojem. Holka a kluk. Vyměňují si nová slova. Někdo jde, ale nepřichází, dveře se samy otevřou. Za domem se třepotá polární záře.