Tokio

Tváře a části těl převrácené do negativu, přibližované a v pohybech plynule zpomalované, aby se z nich staly vláčně se pohybující plochy ve stupních šedé, emoce ve výrazu tváří jsou umocněny prodléváním, obrysy se vpíjí do neurčitého okolí, přesná rytmizace je zvýrazněna vracejícím se zvukem.

DETAIL:
Dokladem křehké dramatičnosti jsou i dva po sobě následující záběry na oči – mužovy nemrknou, nezavadí o pochybnost, pohledem neustoupí, žena se také dívá upřeně a pevně, za okamžik ale oči zavře.