Svět podle Daliborka

Sedmatřicetiletý Dalibor bydlí se svou matkou a pracuje jako lakýrník. Ve volných chvílích natáčí bizarní internetová videa, ve kterých dává průchod svému neonacistickému přesvědčení. Ideologie radikální pravice je pro něj hlavně vzorníkem frází, obrazů a výkřiků. A vizáž skinheada maskou, za kterou skrývá svou vyděděnost a strach. Absurdní portrét osobnosti neodolatelně přitahované objektivem kamery těží z novodobé posedlosti sebeprezentací. Svět podle Daliborka by měl být čistý a krásně přehledný. Místo toho ale připomíná jeho fádní pokojíček, ve kterém přespává na ne zrovna pohodlném gauči.

„Část záběrů vznikala metodou tzv. dokumentární rekonstrukce. Pokaždé, když jsme se do Prostějova vrátili, tak jsme naše hlavní protagonisty nejprve vyzpovídali, co nového podstatného se v jejich životech odehrálo, a také co by podle nich patřilo do filmu, který je o nich.“

Zdroj citátu: Česká televize