P.V.O.

Černobílý portrét kultovní trojice hudebníků v čele s Filipem Topolem, básníkem pokousaným od klavíru, jehož úvahy o hudbě, ženách, inspiraci i publiku doprovázejí stejně jako jednotlivé skladby dlouhé jízdy kamery pražskými ulicemi, po eskalátorech či poloprázdné dálnici, je v druhém plánu také záznamem reality samého začátku 90. let, zakódované v oprýskaných domech i tehdejším vozovém parku s převahou Škody 120.