Naše těla chrání moře

Kombinací statického videozáznamu s minimalistickou animační postprodukcí vzniká pohyblivý obraz, jímž autorka prozkoumává paměť a moře používá jako vizuální metaforu zapomínání. Inspiruje se esejí antropologa Marca Augého, který ilustroval paměť jako divoce tvarované mořské pobřeží a moře jako zapomnění, jímž je paměť formována.

„Po jejím přečtení mě napadla otázka, čím je pak v tomto přirovnání samotný ostrov?  Kdesi daleko od pobřeží, jakýsi neobjevený pevný, ale nestálý bod v paměti.“