Máme holé ruce

Tichá chůze nás vodí temnou krajinou, v níž nechává pohled rozvolněně sklouzávat po obrysech kopců, luk a mraků, aby se pak zachytil o několik konkrétních objektů, které se však rozpuštěnými okraji vnořují do pozadí, a výrazná zrnitost přepisuje krajinu do nápadně melancholické předmětnosti.

DETAIL:
Opakující se zvýraznění horizontu, za nímž se však nachází pouze další, upomíná na trvání procesu hledání, opírání se o známé předměty, vzpomínky, bytosti, kdy i nenalézání je průběžnou nutností.