Les

Asia a Marek si koupili starý dům u Bělověžského pralesa na východě Polska. Nejstarší les Evropy je pro ně a jejich tři děti útočištěm před světem sevřeným mnoha krizemi. Dny tráví chovem včel, posloucháním zvuků přírody, pozorováním zubrů a srnek. Nejsou ale jediní, kdo hledají bezpečí. Na záběrech kamer, které nainstalovali v lese, se krom zvířat začínají objevovat i lidé. Uprchlíci, kteří nejsou vítáni v Bělorusku ani Polsku. Zmatení, hladoví, zranění. Rodina zvyklá ochraňovat všechny živé tvory vnímá jako svou povinnost jim pomoct. I když tím riskují, že ztratí ráj, který si vytvořili.

„Když tato humanitární krize začala, viděla jsem komentáře podporující obě strany, včetně politiky polské vlády. Snažím se nic neposuzovat příliš ukvapeně, zvlášť když jsem to sama nezažila, a tak jsem se jen ptala sama sebe: Kdybych tam měla dům, pomohla bych uprchlíkům, nebo ne?“

Zdroj citátu: Variety