Ghetto jménem Baluty

Přízračný obraz současného života lodžských Balut jako společenského panoramatu chudé dělnické čtvrti poznamenané nezaměstnaností a alkoholem, do nějž se promítá její předválečná minulost i elegická vzpomínka na nacisty zřízené židovské ghetto, kde za války čekalo na smrt dvě stě tisíc lidí, vytváří pnutí dokumentu stejně jako vztah mezi filmem a fotografií, neboť pamětí ghetta jsou především dobové fotografie Henryka Rosse.