Čiary

Černobílý snímek osciluje mezi intimními portréty zdánlivě náhodných protagonistů a společenskokritickou výpovědí o vlivu urbanistické transformace na osobní i komunitní život. Až neorealisticky stylizované záběry ukazují každodenní ruch současné Bratislavy, jejíž obyvatelé se musí kromě vlastních strastí vyrovnávat s neustálým šramotem městské výstavby, kolabující dopravou i rostoucími cenami bytů. Osobité obrazové kompozice a neurotická orchestrální hudba spoluvytvářejí audiovizuální báseň o realitě moderního městského života, v níž lze i malování čar na silnici vnímat jako filozofickou úvahu.

„Byť sám doma je stále ještě veľký luxus. Ale byť sám vo svetě, to je neznesiteľné. Keď si často sám, tak si v konečnom dôsledku povieš ‚asi to tak má byť‘.“ (Barbora Sliepková)

Q&A s Barborou Sliepkovou: