Bezčasí

Závěrečný díl trilogie o roce 1968 skládá archivní materiály Krátkého filmu a státní televize v celistvý obraz úpadkových sedmdesátých let, v němž se tvůrci vzdali komentáře a soustředili se na jeho skladbu tak, aby co nejvěrohodněji postihl dobovou atmosféru v celé škále různých, nastupující normalizací postižených společenských prostředí, přičemž před divákem opět vyvstává problematika filmového obrazu a jeho povolnost k různým výkladům dějin.