Jasmina Sijerčić
Výpis filmů autora
Ettrick
Jacques Perconte / Francie / 2015 / 57 min. 22 sec.
Vizuálně strhující observace skotské oblasti nabízí nejen pohled na členitou krajinu, pastviny, rozlehlé lesy a větrné mlýny, ale i detailní průzkum precizní ruční práce v místní textilní továrně. Prozkoumáváním přirozenosti digitálního záznamu tvarů krajiny vynalézá obrazy příznačné pro místní každodennost. Pohyb po oblasti je zároveň cestou dovnitř zobrazení, které se pozvolně rozpadá na částečky barvy, posunující se plochy a opětovně skládá do počasím i časem dne proměnlivých obrysů. Skrze důraz na barvy a plynutí v poklidných kompozicích se vyjevují znaky tradičního života regionu.DETAIL:„Ten film jsem natáčel ve Skotsku dlouhé tři roky. Cesta, po které jezdíme, vede do srdce původně hustě zalesněné oblasti Ettrick Forest, kol kolem textilní průmysl. Je to místo, které je ovládáno složitým vztahem mezi člověkem, strojem a přírodou, určujícím jejich budoucnost.“ Jacques Perconte
Krajiny odboje
Marta Popivoda / Francie, Německo, Srbsko / 2021 / 95 min. 0 sec.
První světová válka proměnila mnoho evropských zemí v blátivou pustinu. Na polích s hroby mrtvých vojáků ale rozkvetl vlčí mák. Symbol dne válečných veteránů uvozuje i vyprávění sedmadevadesátileté Soni Vujanović. Rodačka z bývalé Jugoslávie byla od mládí politicky aktivní, jako jedna z prvních žen se přidala k srbskému protinacistickému odboji a přežila Osvětim. Teď se obává nástupu nového fašismu. Její vzpomínky na neobyčejný životní příběh jsou dlouhými detailními záběry vpisovány do krajiny a textur vytvořených člověkem nebo přírodou. Film o rezistenci lidí, míst, věcí i myšlenek neortodoxním způsobem přemosťuje minulost a současnost, osobní a politické.
Všechno, co od sochy chceme, je, aby se nehýbala
Daphné Hérétakis / Francie, Řecko / 2024 / 31 min. 0 sec.
V poetickém snímku z athénských ulic se mísí barvitá imaginace se silným politickým poselstvím. Střet dvou světů – lidského světa plného dynamičnosti a světa antických soch reprezentujících tradici a statičnost – je zobrazen s hravou nadsázkou, v níž ožívají sochy, a lidé se naopak v sochy mění. Sledujeme skupinku mladých umělců, umělkyň a aktivistů pořádajících demonstrace za zničení historických monumentů, hlavně chrámu Parthenón, jenž funguje jako metafora starých pořádků zabraňujících radikální společenské změně. Odhaluje se tak vztah mezi současnou politickou situací Řecka a doktrínou kulturního dědictví.„Co by řekly sochy, kdyby mohly mluvit?“
Realizováno za podpory:
