V paprscích slunce

V průběhu jednoho roku sleduje film život běžné pchjongjangské rodiny, jejíž dcera byla vybrána k účasti na jedné z mnoha slavných korejských „spartakiád“. Ritualizované výbuchy barev a radosti ostře kontrastují s vybledlou každodenní realitou, která nepůsobí ani tak hrozivě, jako spíš zcela surreálně, jako příznačný život za zrcadlem. Film portrétuje Severní Koreu asi jediným možným způsobem – jako nezáměrnou situační tragikomedii. Precizně inscenované obrazy filmu zdvojují princip běžný pro život „v nejkrásnější zemi na východní straně zeměkoule“, téměř hororovou sebeinscenaci vlastních životů obyvatel.

„Právě jsi vstoupila do Svazu dětí, Zin-mi. Co budeš dělat, až dospěješ?“ „Tím, že vstupujeme do Svazu dětí, vstupujeme také do dospělosti. Pak se musíme začít zabývat otázkou, co můžeme udělat pro svého vůdce Kim Čong-una.“(Z filmu.)