CENTRUM DOKUMENTÁRNÍHO FILMU

logo MFDF Ji.hlavalogo DOK.REVUElogo Inspirační fórum

cs

Viola Ježková

Viola Ježková
Viola Ježková (1979) je absolventkou Evangelické teologické fakulty UK a katedry dokumentární tvorby na FAMU, kde v současnosti působí jako doktorandka. Na MFDF Ji.hlava jste roku 2009 mohli vidět její film Nejenom na nohou, ale i na zadních (Milan Balabán) (2009). O tři roky později zde byl uveden snímek Tělo mého těla (2012), který také získal cenu za nejlepší dokument na FAMUFEST 2012.

Výpis filmů autora

Nejenom na nohou, ale i na zadních (Milan Balabán)

Nejenom na nohou, ale i na zadních (Milan Balabán)

Viola Ježková / Česká republika / 2009 / 29 min. 0 sec.

Rozostřený filmový časoprostor se prostírá intelektuální a citové zkušenosti myslitele Milana Balabána, jehož zápas o vlastní identitu je neoddělitelný od jeho interpretace hebrejských kořenů křesťanského náboženství, neboť Bůh není někdo, Bůh není ani co, Bůh je kam.

Tělo mého těla

Tělo mého těla

Viola Ježková / Česká republika / 2012 / 24 min. 0 sec.

Experimentální film Violy Ježkové odpovídá spíš kategorii videoartu. Zprostředkovává určitý mentální prostor bezčasí na jehož okrajích se nalézá mateřské tělo. Obrazy a zvuky prvních měsíců po narození autorčiných dětí konstituují jeho vlastní nepravděpodobnou řeč. Prostor mezi mateřskou láskou a laktační psychózou prostupuje intimita a křehkost kontrastující s tuhostí neměnného času zaramovaného bílou zimní krajinou. Film tak vypráví o něčem nesmírně základním.  

Všechno má svůj čas

Všechno má svůj čas

Viola Ježková / Česká republika / 2017 / 29 min. 16 sec.

Čas životní i filmový jako něco vetkaného do jednoho obrazu nám předkládá experimentálně pojatý film, ve kterém jsou obrazové vrstvy často kladeny přes sebe a do sebe míchány zvukové stopy. Velmi osobní dokument se v poetické zkratce stává poznáním paměti, vědomí i očekávání budoucího jako neoddělitelně spojených skutečností. Před očima – pomyslným kinematografickým zrakem – nám defilují výjevy z minulosti i záběry aktuálně všední a ve voiceoveru recitují vnitřní hlasy útržky básní či opakují fragmenty dávných dialogů těch, kteří nás třeba už opustili, ale nenechali nás samotné. „Jak se vyrovnat se ztrátou? Jak ošetřit ostatky? Jak rozumět významu vzpomínek? Když vstoupíme do obrazu opouštíme rám. Potkáváme předobrazy. Díky setkání získáme obraz nový – obraz pro budoucnost.“ V. Ježková

Realizováno za podpory:

Financováno EU
NPO
Ministerstvo kultury
Jihlava
Státní fond kinematografie
Kraj Vysočina
Dále spolupracujeme